Rok narození: 1998
Město působení: Karviná, Ostrava
Aktuální pozice: Manažer
Zájmy/hobby: Cestování, dobré víno, přátele a blízcí
Životní motto: „To, s čím se nesrovnáme my sami, potkáme jako osud.“
Rok narození: 1998
Město působení: Karviná, Ostrava
Aktuální pozice: Manažer
Zájmy/hobby: Cestování, dobré víno, přátele a blízcí
Životní motto: „To, s čím se nesrovnáme my sami, potkáme jako osud.“
V krátkosti informace o Vašem kariérním postupu:
Byla to dlouhá cesta, při které jsem toho musela hodně pochopit a odložit ego stranou, abych mohla začít poslouchat, co se mi ostatní snaží říct.
Můj starší bratr pracoval už nějakou dobu ve financích. Oslovil mě v roce 2016 a pozval na pohovor k Denisovi Woźnicovi, ještě do jiné poradenské společnosti, než je Prosperity. Odcházela jsem se slovy – tohle není práce pro mě. Studovala jsem té doby uměleckou školu a chtěla jít spíše uměleckou dráhou. Ale po pár letech, co jsem viděla bráchu, jak ho práce baví a posouvá se, tak jsem se začala o tuhle práci zajímat znovu. Rok 2018 byl přelomový, dělala jsem při studiu práci všeho druhu – přes den grafička, po nocích barmanka na Stodolní. V tom roce jsem končila školu a v tomhle režimu, už jsem nechtěla fungovat dále. Tak jsem v lednu začala jednání s bráchou a od března jsem nastoupila do Prosperity.
Od roku 2018 v souběhu s prací, od roku 2019 na full-time.
Těžké, ale pro koho ne?
Vzpomínám si, že první velká výzva byla vstupní akademie. Měla jsem směny v baru každý pátek, někdy i sobotu a pracovní doba byla většinou do 7hodin ráno. VA startovala každou sobotu v 9 hodin ráno. Ale ani na jednom VA jsem nechyběla, akorát jsem musela vypít hodně kávy. 😃
Popravdě jsem první půlrok v tom hodně plavala a vůbec nevěděla co dělám. Bylo mi 20 let a nevěděla jsem o financích vůbec nic. V okolí jsem neměla zrovna moc klientů, protože ne každý na mou práci nahlížel tak jako já. Všeho jsem se bála, když jsem volala na studený trh – několikrát jsem se u toho rozbrečela. Ale nakonec to šlo – nějaké schůzky dopadly a zvedlo mi to sebevědomí. Ale nebrala jsem si doporučení a tím pádem jsem neměla kontinuální výsledky.
Seděla jsem na 3. židlích zároveň. A samozřejmě, tím že jsem ve financích neměla moc velké výsledky – tak mě táhla zpět spíše grafika, kde jsem se zlepšovala a cítila se tam silnější. Proto jsem několikrát přišla za Denisem a řekla mu, že končím, že zůstanu u grafiky. Vysvětloval mi, že není možné očekávat výsledky, když se tomu nevěnuji na 100 %. Na konci roku jsem učinila rozhodnutí a od roku 2019 jsem se začala věnovat jenom financím.
Ono to zabralo, tím že jsem neměla možnost B, nebo C. Musela jsem pouze makat na Ačku. Zlomovým bodem bylo, když jsem si koupila nové vysněné auto a s tím spojené i povinnosti – to mě hodně profesně posunulo. Od té doby vnímám, že jsem opravdu začala makat. = protože jsem musela, jinak by mi to trvalo určitě ještě další rok. 😃
Poté začala moje dvouletka… Cesta na manažera… Kdy jsem dlouho nedokázala pochopit, že ta pozice není o osobním výkonu, ale o posouvání mých lidí. Opět moji nadřízení museli poslouchat to – jak je to k ničemu a že jim na to kašlu, že už jsem dávno mohla mít napsanou pozici samostatného osobního poradce a jít poradenskou cestou. Jak už jsem říkala, neměli to semnou vůbec lehký. Ale odstupem času jsem to pochopila. O to více si toho vážím a jsem nesmírně ráda za tu cestu při které jsem se toho spoustu naučila.
Mám spoustu cílů a vysněnou představu života, kterou si díky téhle práci mohu plnit. Těším se na každý pracovní den, ať už na tu klientskou část, kdy můžu poznávat jejich životní příběhy a realizovat jejich sny. Prožívat s nimi radost z nastěhování do nového vysněného domu, který si celý život přáli. Procházet s nimi tu cestu životem a být pro ně oporou, když mě potřebují. Nebo na tu manažerskou část, kdy můžu někoho posunout a plnit jejich cíle.
Když děláte, co vás baví a naplňuje, nerozdělujete pracovní a osobní život. Ale tahle práce mi do života přinesla spoustu kladných věcí, které mě posunuly. Seberealizaci, rozvoj sebe sama a dodala mi odvahu a sebevědomí.
Naučila jsem se trpělivosti, že každá odvedená práce bude mít nakonec požadovaný výsledek. Překonávání toho, když se vám nechce – Práce se svou vlastní „lenotou“. Jednání s lidmi, ať už klienty, nebo spolupracovníky.
Rodina mě vždy ve všem podporovala i když na počátku si mým rozhodnutím nebyli jistí, vždy se mě snažili povzbudit a motivovat. V okolí přátel už to bylo horší, u většiny jsem se potkala s nepochopením téhle práce a odsouzením. Nyní je to jiné většina těch přátel jsou nyní už mí klienti a jsou rádi, že tuhle práci dělám.
Ano,
vždy vše dělat na 100 %. Mít pokoru, i když se daří. A vždy dodržet slovo.
Nevnímám, že bych se dostávala do stereotypu, jelikož je každý den úplně jiný. Řeším jiné situace a každý den je něčím zajímavý. Kdybych neměla partnera ve stejném oboru, každý den bych básnila o svoji práci, jak skvělý jsem měla den.
Ale pokud už jsem unavená, nebo cítím na sobě, že mě to přestává bavit naordinuju si volno, nebo nějakou dovolenou. Po jednom dni už se stejně zase těším do práce.
Žít si podle sebe a nebýt na nikom závislá. Nemuset se v ničem omezovat, jak časově, tak finančně. Mít vyrovnaný naplněný život, spoustu pravých přátel a spokojenou rodinu.
Za tu cestu jsem si jich už pár splnila, ať už materiálních, jako je vysněné auto, vlastní byt nebo nějaké ty dovolené.
Jsem vděčná, že mohu ve svém věku říct, že jsem si splnila už tolik cílů…
Když mám volno, uklízím – dá se říct, že je to vlastně pro mě forma relaxu. Mam pocit, že když uklidím doma najednou se uklidí i všechny ostatní problémy. Pomáhá to na všechno, doporučuji. Ráda plánuji, takže pokud neuklízím sedím u svých tabulek, nebo u diáře… Mám velké nadšení pro excelovské tabulky. 😃
Zbytek volného času trávím ráda v příjemné společnosti přátel, přítele a rodiny.
Odstraňte „B“ plán – možnost „B“, nebo „C“, nebo jakýkoliv jiný náhradní plán, který třeba na vstupu do podnikání můžete mít. Protože pokud máte někde vzadu otevřené zadní vrátka, nikdy vám to nedovolí uspět.
Provází mě životem a připomíná mi, vypořádat se a uzavírat všechny situace, jinak se mi do života vrátí znovu a budu řešit stejný problém a znova a znova.
Když se potkávám s lidmi z některých konkurenčních společností, kde každý druhý je „ředitel“ a pozice se rozdávají podle toho, jak se člověk usměje – jsem ráda, že jsem ve firmě, kde si každou pozici musí člověk vybojovat a zasloužit. Tím pádem má na daných pozicích kompetence, které se na své cestě naučil.
Takže pár slovy férovost, úroveň a prestiž. Firma, jejíž název se nemusím stydět mít vylepenou na autě, naopak ji hrdě prezentovat.
Poslouchejte lidi ve firmě, kteří mají více zkušeností, než vy a nezkoušejte si najít svojí vlastní „lepší“ cestu.