Investoři by měli mít na paměti, že vydat dluhopisovou emisi může prakticky každá firma – firma bez historie, s miniaturním základním kapitálem, s dlouhodobým záporným hospodářským výsledkem apod. A co je k tomu potřeba? Stačí sepsat emisní podmínky s riziky vyplývajícími z investice a vytvořit lákavý leták pro prodej se zajímavým zhodnocením. Někteří emitenti jej ještě doplní spojením „garantovaný výnos“, aby se jejich dluhopisy lépe prodávaly. Jenže garance je jen tak dobrá, jak silný je ten, kdo ji poskytuje. Pokud nabízí garanci firma bez historie nebo se špatnou finanční situací, jak důvěryhodná garance to je?

Od roku 2012 ČNB rozvolnila podmínky pro emisi dluhopisů, např. zanikla povinnost nechat si u ČNB schválit emisní podmínky. To má za následek pád několika desítek firem napříč Českou republikou. Shrneme-li pár kauz posledních let, tak za zmínku stojí insolvence Pietro Filipi, firma dluží investorům přes 700 mil. Kč, dále reorganizace ZOOTu, kdy investoři dostanou zpět přibližně 10 % vložených prostředků.

Přes 1,5 mld. Kč dluží investorům také skupina EMTC, na jejíž majetek byl vyhlášen konkurz. Dle slov konkurzního správce je šance věřitelů na návratnost investice nulová. Společnost je totiž podle něj zcela nefunkční. To znamená, že nemá žádné zaměstnance a nevykazuje žádnou činnost, která by generovala jakékoliv tržby.

Za největšího strašáka posledních let je považována ArcaCapital, která dluží přes 15 miliard Kč. Všichni její investoři dostanou zpět pouze minimum svých vložených peněz. Celkem do této skupiny zainvestovalo přes 2 000 investorů.

Těchto dluhopisových skandálů bylo již nespočet, výše jsou shrnuty pouze ty nejvýznamnější. Nutné proto je, aby se investor vždy dobře informoval o firmě, která nabízí dluhopisy a eliminoval související rizika diversifikací do více různých titulů. Pro investora je nicméně náročné pročítat stovky stran emisních podmínek, proto jsou vhodnou volbou dluhopisové fondy, u kterých tuto práci za investora udělá portfolio manažer.