Jméno a příjmení: Josef Bublík
Rok narození: 1988
Město působení: Kladno
Aktuální pozice: Junior manažer
Zájmy/hobby: Rodina, focení, cestování, jízda na kole
Životní motto: „Každý člověk je svého štěstí strůjcem.“
- Jak jste se dostal k práci finančního poradce pro Prosperity FS?
Celý život jsem pracoval v gastronomii a vlivem covidu jsem byl nucen obor změnit. Vzhledem k tomu, že jsem od 23 let pracoval jako manažer v předních pražských podnicích, mám velice dobré zkušenosti v práci s lidmi, jak na straně klientů (hostů), tak zároveň s vedením týmu zaměstnanců. Možná to bude znít divně, ale díky covidu se mi podstatně změnil život, a to pozitivním směrem. Oslovil jsem Matěje Mullera (kamarád z mládí) a ten se mě ujal. Za to mu jsem moc vděčný.
- Jak dlouho se této práci věnujete?
Do Prosperity FS jsem nastoupil 28. 9. 2020.
- Vzpomenete si, jaké byly začátky Vaší kariéry?
Začátky jsou jako všude a ve všech odvětvích náročné. Každopádně mi je hodně usnadnil adaptační proces, propracovaný vzdělávací systém a v neposlední řadě individuální přístup ze strany Matěje M. Po pár měsících se díky tomu člověk cítí jako ryba ve vodě.
- Co je pro Vás motivací se k práci každý den vracet?
Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale jsem rád za každého spokojeného klienta, který má díky mé práci a potažmo práci celého Prosperity FS lepší a kvalitnější život. To je určitě jedna z hlavních motivací.
Jednoduše dělám, co mě baví, a to je ideální stav.
To, že jsme za tuto činnost krásně placeni, je jen příjemný bonus.
- Co Vám tato práce přináší ať už do osobního tak pracovního života?
Rozhodně mi přináší různorodost, což mi vyhovuje. Každý den je jiný. Dále mi vyhovuje kariérní postup, a to v tom smyslu, že záleží jen na mně a na tom, co budu dělat, abych dosáhl na své cíle. Co se týká osobního života, tak mám díky pružné pracovní době možnost být častěji se svými dětmi v hodinách, které v jiné profesi nejsou moc reálné.
- V čem Vás tato činnost osobnostně posunula?
Rozhodně se mi zlepšilo EQ – sociálně-emoční inteligence. Vždy jsem byl spíše výkonný pragmatik a na sociální vazby jsem moc nebral zřetel. V tomto spatřuji celkový přínos pro osobní i pracovní život.
- Jak na Vaši práci reaguje okolí – rodina, přátelé?
Z počátku hodně překvapeně, ale jen z důvodu, jak jsem již v úvodu zmiňoval, že jsem se pohyboval celý život v gastronomii a najednou jsem se vrhl po hlavě do financí. Po nějaké době jsou ohlasy jen pozitivní, vzhledem k možnostem časové flexibility jak vůči rodině, tak přátelům. Překvapivě mě ani jednou nenapadlo, že bych se chtěl někdy vrátit do stavu před PFS a vykonávat jinou činnost.
- Máte zásady, kterými se při své práci řídíte?
Bez zásad by to ani nešlo! Spíše si myslím, že stačí být v jádru dobrý člověk a to, že vykonávám práci po všech ohledech zodpovědně, efektivně, a hlavně vždy ve prospěch klienta, je pro mě samozřejmost. Myslím si, že není potřeba psát konkrétní výčet zásad, protože ty se u úspěšných lidí vždy opakují.
- Když člověk dělá jednu práci stále dokola, dostane se do jistého stereotypu. Jak se se stereotypy vypořádáváte Vy?
Co je to? Tohle slovo znám, ale nikdy jsem se s tím osobně nesetkal.
- Jaký je Váš životní sen?
Být „Bohatý táta“ (Robert Kiyosaki) ve smyslu udání správného směru pro mé dvě dcery. Mít příjemný a důstojný podzim života, kterého dosáhnu produktivní prací v následujících 15–20 letech.
- Plníte si své sny? Jak?
Sny je dle mého hlediska důležité dělit na menší a větší. Ty malé si plním na cestě k těm velkým.
- Jak trávíte svůj volný čas?
Převážně s rodinou. Dále se věnuji focení, což je takové moje hobby a zároveň slouží jako duševní hygiena.
- Máte svůj recept na úspěch?
Věnovat 80 % času rozvoji silných stránek a pouze 20 % těm slabým.
- Proč jste si vybral právě takové motto? Čím Vás motivuje?
Neexistují hranice. Jsou pouze překážky na cestě. Záleží už jen na jedinci, jestli je ochotný překážky zdolávat.
- Co pro Vás znamená společnost Prosperity FS a v čem je jedinečná?
Pro mě je v tomto případě asi nejvýstižnější slovo GAMECHANGER. Znamená pro mě možnost podílet se na budování něčeho, co nemá v Čechách obdoby, a jsem si jist, že jsme teprve na začátku.
- Co byste vzkázali svým profesně mladším kolegům?
Nehledejte snadnou cestu, protože po ní jde většina lidí. Lidé se dají dělit na hřebíky a kladiva. Je jen na vás, zda budete patřit mezi miliony hřebíků, anebo mezi stovky kladiv.